Specifitou morčat je neschopnost tvorby vitaminu C , protože jim chybí enzym důležitý při jeho vytváření. Začínající chovatelé morčat se často potýkají s problémy v souvislosti právě s nedosatkem vitaminu C, které vznikají díky podávání nevhodné (málo vitaminu C: jablko, mrkev, salát; naopak vysoký obsah: paprika, zelí, kapusta, citrusy) či jednostranné stravy. Pokud morče dostává pouze směs pro králíky, má nedostatek výživných látek i vitaminu C. Nedostatek je ovlivněn i skladováním krmiv. Krmení by mělo být uloženo v suchu. I přes správné skladování vydrží vitamin C ve směsích jen 3 měsíce. Nároky na tento vitamin se zvyšují u březích, kojících samic, mladých a rostoucích, nemocných až na 30 - 50mg/den. Běžná dávka je okolo 15 - 25mg/den. Po 2 - 4 týdenním vyřazení vitaminu C z potravy můžeme pozorovat první projevy hypovitaminózy. Při jen snížené dávce v potravě se nedostatek projeví po delší době. Je známo, že stres, hladovění nebo náhlá změna v okolí mají špatný vliv na správné zpracování vitaminu C. Při jeho nedostatku začnou zvířata hubnout, rychle ztrácí svou kondici a špatně se pohybují. Mohou polehávat na boku, aby si zadní část těla a zadní končetiny odpočinuly. Srst se stává matnou, oči ztrácí svůj lesk. Následkem otoku kloubů může být zadní část těla natolik postižena, že ztuhne a zvíře se pak začne pohybovat hopsavým krokem. Rozmnožování je narušené, objevují se problémy se zabřezáváním a donošením mláďat. Narozená mláďata jsou slabá, častěji hynou, mají potíže se srstí a kůží, špatně rostou. Typickými projevy jsou záněty a krváceniny na dásních a sliznicích, zabarvení, viklání a vypadávání zubů. Dále může docházet i k náhlým úhynům samic v pokročilém stadiu březosti, zánětům střev, průjmům a problémům s dýcháním. Nakonec morče umírá. Dodání vitaminu C je možné nabídkou ovoce a zeleniny, zeleného krmení anebo pomocí sypkých směsí, které se přidávají do krmiva, příp. do vody. Podávání do vody je ovšem problematické, protože nikdy nevíme, kolik zvířátko opravdu přijalo. Navíc se vitamin C postupně znehodnocuje a za několik hodin přestává být v účinné formě.

I přes správnou péči může zvířátko onemocnět, abychom to včas rozpoznali je vhodné každý den svého mazlíčka prohlédnout a zjistit, jak se chová (apatie, nezájem o jídlo, okolí atd.), tvar a charakter trusu, přítomnost krve v trusu, na podestýlce, aj.

Každodenně můžeme sledovat srst a kůži morčete. Jesliže se často drbe a okusuje, mohlo by být postiženo parazity. Stroupky posetá kůže a vypadané chloupky mohou poukazovat na zákožku svrabovou. Pohybující se "drobečky", potom na všenky nebo dravčíky. Drbající se zvířátko je vhodné postříkat antiparazitárním sprayem (např. Frontline, Biokill, a mnoho dalších). Dále v případě výskytu bezrstých míst nejprve na hlavě, ouškách a později po celém těle, můžeme uvažovat o plísňovém onemocnění kůže, které je za určitých podmínek přenosné na imunitně oslabeného člověka v podobě zarůžovělých skvrnek na kůži.

Kontrolu si zaslouží také zoubky . U hlodavců a králíků neustále dorůstají a musí se obrušovat. Jestliže jsou správně utvářené stačí předkládat tvrdý chléb, větvičky nejedovatých (dub, buk, bříza, jíva, líska, atd.) a ovocných stromů nebo tyčinky vyrobené speciálně pro tento účel. Pozorujeme-li hubnutí, slinění, zvířátko má chuť k jídlu, ale nepřijímá ho, může se jednat právě o přerostlé zuby. Horní řezáky za normálních okolností těsně naléhají nebo mírně přesahují před spodní řezáky, které bývají delší. Jestliže tomu tak není, zoubky se nedostatečně obrušují a přerůstají. Problém může být také se zadními stoličkami, které ovšem pouhým okem nevidíme a posoudit jejch stav může veterinární lékař, který je případně zabrousí.

Nesmíme zapomenout ani na oči . Často se objevují výtoky z očí, potom nalezneme hlen v koutku oka nebo jím mohou být zalepená víčka, postižené oko bývá citlivější i na světlo, takže jej zvířátko přivírá. V takovémto případě oko jemným tlakem na víčka rozevřeme a prohlédneme, zda na spojivce, rohovce nebo třetím víčku neuvízla nějaká nečistota, nedošlo k poranění oka. Spojivku vypláchneme borovou vodou, ophtalem nebo ophtalmoseptonexem a v případě zarudlé spojivky nebo hnisavého výtoku aplikujeme 3x denně např. ophtalmoframykoin mast.

Výtoky z očí mohou doprovázet také nachlazení nebo postižení horních dýchacích cest , které se nejběžněji prezentuje jako výtok z nosu, kýchání, chrčení. Příčin je více, od prochlazení průvanem, přes podráždění prachem, amoniakem až po infekci (virovou - herpesviry, adenoviry; bakteriální - Pasteurella, Bordetella nebo plísňovou). Jestliže je zvířátko jinak v pořádku a výtok je čirý, stačí zvýšit přísun vitaminů (hlavně C), dodržovat hygienu a udržovat morče v teple a v klidu, a oddělit od ostatních. V případě, že se stav nelepší nebo je výtok hnisavý, je přítomno zrychlené dýchání, chroptění, apatie, nezájem o krmivo, je na místě návštěva veterinárního zařízení.

Naší pozornosti by neměly ujít ani uši . Vatičkou namočenou v oleji je zbavíme nečistot a prohlédneme. Nadměrné drbání, zarudnutí, větší množství mazu signalizuje zánět zevního zvukovodu. Je lepší ukázat zvířátko veterináři, který předepíše kapky do ouška. Zánět se může šířit hlouběji na střední a vnitřní ucho, potom pozorujeme stáčení hlavy, někdy společně s rychlým pohybem očního bulbu. Tento stav vyžaduje odborné ošetření, často ovšem i přes včasnou pomoc zůstává hlavička natočená do strany. Je to v případech, kdy došlo k postižení rovnovážného centra nebo mozečku.

Pravidelnou kontrolu potřebují i drápky , neboť jejich nadměrná délka způsobuje potíže při chůzi. Pokud se drápky neopotřebovávají přirozenou cestou, např. na hrubé podlaze, budou přerůstat. Aby se zabránilo deformacím a zánětům, musíme je zkrátit. U zvířátek se světlými drápky, víme přesně, kde můžeme střihnout. Nesmíme zasáhnout růžové lůžko, které je bohatě krveno a při zasažení výrazně krvácí. Jestliže se nám to stane, nemusíme propadat panice, že nám náš zvířecí kamarád vykrvácí. Na zastřižený drápek přiložíme na několik okamžiků gázu, kterou můžeme namočit do studené vody, dále lze využít krystalky hypermanganu, které krvácející cévu zataví, dále gelaspon, traumacel nebo použít kauter.

Všímáme si též okolí řitního otvoru. Olepená srst ukazuje na průjem nebo výtoky z pohlavních cest . Co se týká výtoků, je lepší poradit se se svým veterinářem.

Příčin průjmu je celá řada. Může se jednat o dietní chybu (mnoho zeleného krmení, více ovoce, mléko, aj), infekci (bakterie - klostrídie, salmonely; viry - koronaviry, rotaviry; parazity - kokcídie, giardie, kryptosporídie; tasemnice a oblé červy u doma chovaných morčat téměř nepřichází v úvahu). nebo i stav po léčbě antibiotiky. Drobní savci živící se rostlinnou potravou mají trávicí trakt uzpůsoben k efektivnímu využívání vlákniny především ve slepém střevě. Zde žije střevní mikroflóra, která vlákninu rozkládá a tvoří živiny a vitamin B,K. Antibiotika ovšem neničí jen bakterie způsobující nemoci, ale i tyto "hodné" mikroorganismy. Zvířátko má potom potíže s trávením, protože mikroflóra chybí. Navíc se množí klostrídie, bakterie produkující toxiny, jež se vstřebávají do krve za vzniku enterotoxémie (otravy krve). Objevuje se krvavý průjem, apatie a velmi rychle dochází k úhynu. Proto při léčbě antibiotiky nesmíme zapomenout na tzv. probiotika (př. Probican pasta, Lacidofil, Hylak forte, jogurt s živou kulturou atd.), která napomáhají doplnit chybějící "hodnou" střevní mikroflóru. U lehkého průjmu bez výrazných známek onemocnění, tj. zvíře přijímá potravu, pije, má zájem o okolí, je veselé, potom dodržujeme hygienu - měníme častěji podestýlku, zvířátko udržujeme v teple a suchu a k jídlu nabízíme seno a vodu, nebo vlažný heřmánkový, fenyklový čaj, plus probiotika. V případě, že průjem neustane do dvou dnů je nutné navštívit veterináře. Okamžitá návštěva je nezbytná, trpí-li zvíře nechutenstvím, apatií, má naježenou srst.

Jak již bylo zmíněno dříve, příčinou průjmu bývá i kokcidióza . Jedná se o onemocnění způsobené jednobuněčnými parazity, kteří se nachází ve výstelce střeva, zde se množí a následně uvolňují oocysty, které potom nalézáme při vyšetření trusu. Toto vyšetření provádí každý veterinární lékař nebo je možné bobečky zanést i do příslušných laboratoří (např. v Praze Labvet, v Plzni Vedilab, atd.). K vyšetření je vhodný čerstvý trus sesbíraný z několika (3 - 4) dní (protože cysty se nevylučují pravidelně) a uchovávaný v chladničce. Prevence kokcidiózy spočívá v dodržování hygieny, okyselování pitné vody (buď kuchyňským octem nebo již připravenými roztoky - Acidomid). Pro králíky se vyrábí také medikované krmné směsi s obsahem antikokcidik a probiotik. Preventivně v domácích chovech lze použít i přípravky proti kokcídiím (př. Baycox, Aldifal, Panacur, atd.), a to v období před očekávaným stresem (transport, březost, výstava, odstav, atd.).

Opakem průjmu je zácpa , která se objevuje u zvířat obézních, starších, málo pijících, dlouhosrstých - smotky chlupů mohou způsobit překážku ve střevě. Při zácpě se snažíme zajistit dostatek tekutin, můžeme se pokusit podat buď do krmiva nebo přímo do tlamy čajovou lžičku rostlinného oleje nebo Lactulózy. Nepomůže-li to, je lepší se na dalším postupu poradit s veterinářem.

V létě přibývají případy přehřátí . Příčinou je pobyt ve špatně větraném prostoru (př. zavřené auto zaparkované na slunci), nedostatek tekutin a samozřejmě vyšší teplota okolí. Postižená zvířata rychle a povrchně dýchají, mohou ležet na boku, zpočátku překrvené sliznice a ouška světlají, nastupuje šok a bez pomoci smrt. Přehřátého jedince je nezbytné přenést do stínu a nejprve končetimy a ouška namočit do chladné (ne studené - jinak kolaps) vody, dále obklopíme tělíčko chladivými a vlhkými obklady. Snažíme se do zvířátka dostat vlažné tekutiny (ne studené). Na povzbuzení oběhového systému lze podat trošku černé kávy. Následně převést zvířátko na veterinu, kde je možné aplikovat zavodňující a povzbuzující injekce.

Na závěr něco k návštěvě veterinárního zařízení . Morče je vhodné donést buď v přepravním boxu, košíku nebo krabici. V uzavřeném prostoru se cítí bezpečněji a stres je nižší. Před vstupem do ordinace je dobré si rozmyslet odpovědi na základní otázky:
Kdy se poprvé objevila změna v chování?
Kdy, kolik a co baští?
Jak vypadají výkaly?
Jak dlouho problém trvá?
Jak staré zvířátko je?
Žije samo nebo s dalšími? Je v domácnosti ještě nějaké jiné zvíře?
Jak vypadá péče o něho? Došlo ke změně stanoviště klece, stravy, přibyl nový jedinec?
U samiček - byla březí, kdy naposledy, jak březost probíhala?
Dostává nějaké léky? Jak dlouho a jaké?

Přesné a hlavně pravdivé informace mohou přispět k úspěšnému vyléčení. Veterinář je závislý na vašem pozorování, protože morče se chová v ordinaci jinak než doma. Zamlčení nebo dokonce uvedení nepravdivých údajů, tak nejvíce škodí vašemu kamarádovi. Jen vzájemná spolupráce chovatele a veterináře může vést k vytouženému úspěchu, protože každý chovatel, ale i veterinář má radost z uzdraveného zvířátka.