*** Močový systém ***


Močový systém je tvořen ledvinami, močovody, močovým měchýřem a moč. trubicí. Ledviny jsou párovými orgány, obě mají fazolovitý tvar, délku přibližně 1,8 - 2,1cm a šířku asi 1,2 - 1,4cm. Leží v horní části břišní dutiny, po obou stranách bederní páteře (v rozmezí 1. - 3. bederního obratle). Pravá je přitom uložena nepatrně vpředu. Jejich povrch je hladký a jsou obaleny výrazným tukovým polštářem. Ledviny jsou důležité při udržování tělesné rovnováhy, a sice rovnováhy tekutin, kyselin a zásad, koncentrovaných solí, minerálů a ostatních látek. V časech "hojnosti" nežádoucí materiál z těla odstraňují, v dobách "zlých" ho naopak zadržují a umožňují důkladnější využití.

Ledviny fungují prostřednictvím krve. Ta protéká celým tělem a přináší, odnáší, rozděluje i sbírá nejrůznější látky. Jedna část jejího oběhu vede právě ledvinami, kde se i jí vrací rovnováha - tam se totiž filtruje, čistí a podle potřeby upravuje. Stejně jako v průmyslové čističce vod jde o nepřetržitý proces, probíhající dnes a denně po celých čtyřiadvacet hodin. Výsledným produktem je filtrát (moč), obsahující nežádoucí látky. Moč prochází přes močovody (6 - 8cm dlouhé) do močového měchýře, kde se uchovává až do chvíle, než může být z těla vypuzena močením přes močovou trubici, která je u samců zakončena otvorem na konci penisu (sinus urogenitalis) a u samic ústí do mělkého předkožkového vaku poštěváčku (u samic není sinus urogenitalis - močové a pohlavní cesty jsou oddělené).

Moč je u morčat zásaditá, přirozeně zakalená do bíla až žluta. Podobně jako u ostatních hlodavců obsahuje mnoho krystalů (především vápenaté soli).

Močový systém postihují především tři typy onemocnění - mohou se v něm tvořit a usazovat kameny, objevují se různé typy zánětů (často v souvislosti s infekcí), a konečně také může slábnout či selhávat jeho funkce. Prvním signálem onemocnění bývají změny charakteru moči (zápach, množství, barva, příměs krve, aj.), bolestivé a časté močení, vlhká srst a časté olizování u vyústění močové trubice, nadměrné pití (více jak 100ml/kg/den).

Močové kameny

Více než 80% kamenů obsahuje vápník, obvykle v podobě kalciumoxalátu. V jiných typech kamenů lze nalézt fosfáty nebo uráty. Výskyt kamenů je často svázán s vyšším obsahem vápníku v krvi a moči, dále s nižším objemem moči, k němuž dochází např. při dlouhodobé dehydrataci, změnách kyselosti, které provází močové infekce. Nejúčinnějším preventivním opatřením proti recidivám tvorby kamenů je nepochybně příjem dostatečného množství tekutin. Velmi malé kameny často vycházejí přímo močovým ústrojím z těla, aniž by vyvolávaly nějaké symptomy. Ostatní kameny mohou uvíznout v močovodech, močové trubici. Moč, které se tak uzavře cesta vpřed, odtéká zpět do ledvin, resp. močového měchýře. Vše bývá doprovázeno silnými bolestmi a často prvním náznakem potíží je přítomnost krve v moči.

Častější výskyt je u samic starších 2 - 3 let, u nichž se objevuje zánět močového měchýře způsobený infekcí (př. Streptococcus pyogenes). Bakterie představují jádro, okolo kterého se usazuje vápník za vzniku kamínků. U starších samců se mohou vytvářet zátky z bílkovin, jejíž původ je v semenných váčcích.

Diagnostika se provádí pomocí příznaků onemocnění (bolestivé, časté močení, někdy po kapkách, s příměsí krve, vlhké bříško okolo vyústění, zápach morčátka po moči, vředy na sliznici zevních pohlavních orgánů, atd.), dále pomocí rentgenového nebo sonografického vyšetření a samozřejmě vyšetřením moči. V některých případech lze kamínek i vypalpovat.

Přítomnost krve v moči nemusí signalizovat jen zánět nebo kamínky v močových cestách. Může se jednat i o jinou příčinu (záněty pohlavních cest, potrat, polypy, nádory), krev lze zaměnit i za barviva - jako je hemogloin, urobilinogen. Porfýrie (po požírání jehličí, některá antibiotika, zkrmováním červené řepy nebo některé rostliny). Dále vlhké perineum může poukazovat i na vrozené vady (ektopický ureter - abnormální vyústění močovodu), nádorová onemocnění, záněty kůže, zlomeniny v oblasti bederní páteře, poškození nervového systému, stav po kastraci (po poklesu estrogenů může dojít k oslabení funkce močového svěrače a moč samovolně odtéká).

Léčba * nejdůležitější je uvolnění obstrukce (ucpání) - proplachem tekutinou nebo provedením chirurgického zákroku.

* antibiotika: dle stanovené citlivosti trimetoprim se sulfonamidy (př. Borgal, Biseptol), enrofloxacin, ciprofloxacin, norfloxacin, orbifloxacin, marbofloxacin, chloramfenikol.

* Buscopan, Nospa k uvolnění močové trubice, resp. močovodů.

Narozdíl od psů a koček se nepoužívají okyselovače moči, neboť býložravci mají fyziologicky zásaditou moč.Často se objevují recidivy. Doporučuje se omezit vojtěškové seno a dodávat morčatům dostatek vody.

Záněty močových cest

Z hlediska rizika močových infekcí jsou samice oproti samcům znevýhodněny. Jejich močová trubice je mnohem kratší a představuje tedy pro infekci snadnější přístupovou cestu. V důsledku invaze mikrobů nebo přítomnosti dráždivých látek v moči pak může dojít k zánětům močového měchýře nebo močové trubice, popř. i ledvin. Dále více vnímavější jsou morčata, která mají nižší frekvenci močení. V močovém měchýři moč stagnuje a stává se vhodným prostředím pro množení bakterií a v neposlední řadě i pro vznik močového písku a kamenů. K nejčastějším příznakům můžeme zařadit problémy s močením, krev v moči, vlhké okolí vyústění močové trubice. U chronických zánětů ledvin můžeme pozorovat anémii, neboť ledviny produkují erytropoetin, který je nezbytný pro tvorbu červených krvinek. K léčení se používají antibiotika podle citlivosti (potencované sulfonamidy, enrofloxacin, ciprofloxacin, norfloxacin, orbifloxacin, marbofloxacin, chloramfenikol, atd.).

Selhání ledvin

Široká řada příčin vede k tomu, že ledviny ztratí svou funkci - dochází k jejich selhání, ať již náhlému (akutnímu) nebo k chronickému. Akutní selhání ledvin se vyvíjí během několika hodin nebo dnů. Spektrum možných příčin takovéhoto selhání sahá od závažné ztráty krve, přes těžké záněty ledvin, požití jedu až po náhlou a úplnou obstrukci močových cest. Chronické selhání ledvin je hlavní příčinou úhynu v důsledku ledvinného onemocnění. Jeho symptomy jsou četné a velmi rozmanité, často nejasné a zpočátku nevýznamné. Nejprve dochází k hromadění metabolického odpadu v krevním řečišti, rozpadají se zábrany bránící pronikání látek z krve do moči, a selhávají i další základní procesy řízené ledvinami, př. voda a sodík nestačí být opětovně vstřebávány a odchází z organismu - dochází k nadměrnému močení; vše, co morče vypije je ihned vyloučeno. Selhání ledvin často souvisí s potížemi srdce.

Prognóza je spíše nepříznivá. Důležité je morče rehydratovat, aplikovat antibiotika, upravit dietu (snížit příjem vápníku a podávání pelet, omezit seno, podávat zeleninu a ovoce). Ve většině případů končí úhynem.

Ledvinné cysty

Cysty nezpůsobují žádné klinické příznaky a zjistí se náhodně při sonografickém vyšetření nebo při pitvě. Nachází se jako mnohočetné dutinky naplněné tekutinou pod pouzdrem ledviny. Uvažuje se o dědičnosti tohoto problému.

Parazitózy

U nás velmi vzácné, spíše se popisují v literatuře. Původcem je Klossiela cobayae - ledvinná kokcídie, která žije ve výstelce ledvinných kanálků a vylučuje se močí. Většinou nezpůsobuje žádné klinické příznaky, a proto se ani neléčí. V případě potřeby řešení jsou účinné potencované sulfonamidy (př. Borgal).