*** Reprodukce u samic ***
Anatomie a fyziologie reprodukčního systému u samic
Reprodukční funkce u samiček zajišťuje produkci vajíček a poskytuje prostředí pro růst a vývoj plodu, který se vyvíjí po oplození zralého vajíčka spermií. Samice tak plní svoji základní roli - porodit živé mládě a laktací zajišťovat jeho výživu. K reprodukčním orgánům řadíme párové vaječníky a vejcovody, dále dělohu, pochvu a vulvu. Důležitou součástí je i mléčná žláza.
VAJEČNÍKY (Ovaria) jsou párové žlázy, ve kterých se vyvíjejí vajíčka a kde se produkují pohlavní hormony. Jsou zavěšeny na vlastním okruží (mesovarium) v dutině břišní za pravou a levou ledvinou. Mesovarium je část širokého závěsného vazu dělohy, což je společný název pro okruží vejcovodů (mesosalpinx) a dělohy (mesometrium). Vaječníky jsou popisovány jako orgány oválného tvaru, 0,3 - 0,5 cm dlouhé. Na povrchu mají epitelovou vrstvu, pod kterou je bělavý obal (tunica albuginea). Jedná se o kolagenní vazivo, pokrývající celý vaječník. Pod bělavým obalem je korová vrstva, která obsahuje velké množství folikulů v různém stadiu vývoje. Dřeň je umístěna centrálně, obsahuje kolagenní vazivo, krevní a lymfatické cévy a nervy. Folikuly uvnitř kůry se rozdělují na tzv. primordiální (primární), rostoucí a Graafovy folikuly (měchýřkovité). Utváření Graafova folikulu je závislé na působení hormonů a začíná v pubertě (od 2 - 3 měsíce). Jen několik folikulů dosáhne zralosti (Graafův folikul), praskne a uvolní se z nich vajíčko (ovulace). Mnoho folikulů, u kterých byl v každém cyklu zahájen růst a dozrávání, nikdy neovuluje.
VEJCOVOD (Tuba uterina) je lehce zprohýbaná asi 1 cm dlouhá a 0,1 cm silná trubice vystlaná sliznicí, která přivádí vajíčko od vaječníku do příslušného rohu dělohy. Vejcovod slouží jako místo pro oplození vajíček spermiemi. Část vejcovodu, která přiléhá k ovariu, se rozšiřuje a vytváří nálevku. Z nálevky vyčnívají třásně, které při ovulaci pomáhají nasměrovat vajíčko do vejcovodu. Vnitřek trubice je vystlán sekrečními a řasinkovými buňkami. Tyto buňky vytvářejí vhodné prostředí pro vajíčka a pro přežití spermií. Jejich transportu napomáhá také podélná i kruhová svalovina svými kontrakcemi. Serózní povrchová vrstva vejcovodu je známá jako mesosalpinx (okruží vejcovodu), což je pokračování okruží vaječníků a tvoří součást širokého vazu, jak již bylo uvedeno u vaječníků.
DĚLOHA (Uterus) poskytuje prostor pro vývoj plodu, pokud ovšem došlo k oplození vajíčka a jeho sestupu do dělohy. Ta se skládá z těla (0,5 cm), krčku (0,5cm) a dvou rohů (4 - 5 cm). Vnitřek dělohy vystýlá žlaznatá sliznice (endometrium). Endometrium má různou tloušťku a různý stupeň prokrvení v závislosti na hormonálních změnách vaječníků a podle toho, zda je či není v děloze plod. Sekrece děložních žláz poskytuje embryu výživu před placentací (vytvoření lůžka). Po vzniku placenty je výživa zajišťována z mateřské krve. Krček dělohy vystupuje do pochvy jako čípek děložní. Tento silný hladkosvalový svěrač je pevně uzavřen s výjimkou říje a porodu. Hlen, viditelný při říji je sekretem pohárkových buněk. Tento sekret během březosti vytéká do pochvy a zabraňuje proniknutí infekce z vaginy do dělohy. Myometrium je střední svalová vrstva děložní stěny, která se skládá z hladkosvalových buněk. Běhěm březosti myometrium mnohonásobně zbytní (hypertrofuje). Hlavní funkcí svalové vrstvy je napomáhat při vypuzování plodu při porodu. Serózní povrch dělohy je tvořen tenkou vrstvou pobřišnice, která přechází ze závěsného ústrojí, nazývaného mesometrium - děložní okruží. Mesometrium vytváří závěs zejména u nebřezí dělohy. U březí dělohy hlavní oporu tvoří břišní stěna.
POCHVA (Vagina) je 3 - 4 cm dlouhá, prostorná trubice, která spojuje dělohu s vulvou a je uložena v pánvi. Pochva slouží pro příjem samčího penisu během kopulace. Je vystlána sliznicí, krytou vrstevnatým dlaždicovitým epitelem bez žláz. U děložního čípku je prostor označující se jako poševní klenba (fornix) a na druhém konci, u vulvy, je poševní předsíň (vestibulum).
OCHOD (Vulva) je tvořen stydkou štěrbinou (rima vulvae), ohraničenou stydkými pysky. Poštěváček (clitoris) asi 1 cm dlouhý - samičí rudimentární analog penisu - je zakryt nejspodnější částí vulvy, tvoří ho topořivá tkáň a citlivé nervové zakončení.
Samičí hormony
Pohlavní orgány jsou ovlivňovány neurohumorálně tzn. vzájemnou spolupráci nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí. Důležitými hormony jsou estrogeny, progesteron, gonadotropiny, oxytocin, prolaktin.
ESTROGENY jsou samičími pohlavními hormony, které jsou produkovány vaječníky, placentou a kůrou nadledvin. Obecně je jejich hlavní funkcí stimulovat růst buněk a tkání, jež jsou nějakým způsobem ve vztahu k reprodukci. Jsou také odpovědné za vývoj samičích pohlavních znaků, navozují sexuální chování (říji, svolnost k páření), podporují růst a sekreci děložních žlázek a žlázek krčku, ovlivňují růst a vývoj mléčné žlázy, upravují hladiny dalších hormonů.
PROGESTERON je produkován žlutým tělískem vaječníků, placentou a kůrou nadledvin. Označuje se také jako hormon březosti, neboť jeho snahou je graviditu udržet. Zabraňuje stahům dělohy, podporuje růst žláz endometria, vejcovodu a jejich sekreci, kterou zajišťuje výživu pro vyvíjející se embryo před jeho uhnízděním, stimuluje též růst buněk mléčné žlázy.
GONADOTROPINY (FSH-folikulostimulační, LH-luteinizační hormon) jsou secernovány předním lalokem podvěsku mozkového na základě impulzu z hypotalamu pomocí tzv. releasing hormonů. Jestliže organismus zjistí, že FSH nebo LH klesá pod určitou úroveň, sdělí to hypotalamu, který začne produkovat příslušný releasing hormon, jež poté zajistí produkci příslušného hormonu FSH či LH. Na sekreci FSH a LH má vliv i koncentrace estrogenů a progesteronu. Obecně platí, že zvyšující se koncentrace estrogenů zapříčiní zvýšení citlivosti předního laloku hypofýzy vůči releasing hormonu, a to má za následek zvýšené uvolňování gonadotropinů. Progesteron citlivost naopak snižuje a hladiny FSH a LH klesají.
A k čemu jsou gonadotropiny dobré? Po transportu krví se dostanou k vnímavým buňkám vaječníku. FSH má vliv na vývoj a zrání vajíček ve folikulech. Čím více FSH, tím zraje více folikulů. Buňky nalézající se v jejich stěnách produkují estrogeny, které nastartovávají říji, působí na přípravu vejcovodů a dělohy na vajíčko, stimulují žlázky k produkci výživy pro případné embryo a k sekreci hlenu, který můžeme někdy pozorovat na zevních pohlavních orgánech říjící se samice. Současně se zvyšuje i LH a po dosažení jeho vrcholu (tzv. peaku), dochází k ovulaci nejzralejších folikulů (Graafových f.). Vajíčko se uvolňuje a dostává do vejcovodu, na místě Graafova folikulu poté vzniká žluté tělísko, které začne produkovat progesteron. Ten má vliv na sekreci děložních žlázek. Jestliže dojde ve vejcovodu k oplození, vzniká embryo, které přibližně za 4 dny sestoupí do dělohy a během této doby se vesele dělí a živí sekrety žlázek. Žluté tělísko zůstává a progesteron se podílí na udržení březosti. V případě, že k oplození nedojde, děloha začne produkovat látku zvanou PGF2 alfa(Prostaglandin), který způsobí rozpad žlutého tělíska, díky tomu klesá hladina progesteronu a jak bylo uvedeno výše, nízká hladina progesteronu a opětovně rostoucí folikuly produkující estrogeny, spustí tvorbu FSH a LH. A cyklus se opakuje.
OXYTOCIN je uvolňován druhou částí podvěsku mozkového, a sice neurohypofýzou. Sání nebo obdobná stimulace struku způsobí jeho uvolnění a následné spuštění mléka. Dále působí na svalovou vrstvu dělohy, která musí být pod vlivem estrogenů (při ovulaci a porodu) a potom odpovídá více na jeho podněty. To má za následek silnější kontrakce dělohy.
PROLAKTIN je produkován hypofýzou a pomáhá samici zahájit a udržovat po porodu laktaci.
Rozmnožování
Samičky jsou pohlavně zralé od 2 měsíců a samečci od 3 měsíců, avšak pohlavní aktivita se začíná objevovat již u 4 týdenních morčátek. Na to nesmíme zapomenout při odstavech mláďat a je to také příčina, proč si můžeme přinést z obchodu se zvířaty nejen zakoupenou samičku. I přesto, že jsou samičky schopné zabřeznout takto brzy, nezneužíváme toho a dopřejeme jim možnost dosáhnout chovatelské dospělosti, což je doba od 3 měsíců. Krýt bychom měli samozřejmě jen samičky zdravé, v kondici a vážící minimálně 500g. U morčátek samičího pohlaví existuje ještě jedno omezení, a to nejpozdější doba prvního krytí starších samic. Neměli bychom připouštět samice starší 1 roku, které ještě nerodily, neboť mezi 7 a 12 měsícem věku (dle různých zdrojů) dochází k vytvoření pevného spojení pánevních kostí ve stydké oblasti. U mladších morčecích slečen je toto spojení chrupavčité, tedy dostatečně pružné a porodem mláďat se rozšíří a později po zpevnění zůstávají porodní cesty širší. U ročních a starších nerodících samic toto nenastane, porodní cesty zůstanou relativně úzké a při porodu i normálního plodu dojde k dystokii (plod uvízne v porodních cestách, nelze ho vytlačit) a konečným řešením je císařský řez. Samozřejmě není pravda, že úplně všechny starší nerodící samičky budou mít problémy, protože jsou i případy 2 - 4 letých samic, které porodily bez problémů poprvé, přesto všechno se nedoporučuje připouštět samičku, která ještě nerodila po dosažení roku věku.
ŘÍJE se u morčecích dam opakuje v 15 - 17 denních intervalech. Nástup po porodu je za 2 - 15 hodin. V případě, že chováme březí samičku a samce společně je vhodné samečka před porodem oddělit, neboť často využívá ihned první příležitost k nakrytí a za dva měsíce máme doma nová mláďata, což zdraví samice moc neprospívá. Při chovu více samic pohromadě můžeme snadno vysledovat říji (jsou i chovatelé, kteří mají jen jednu samičku a říji určí se 100% přesností). Říjový cyklus začíná tzv. proestrem, při kterém jsou samičky aktivnější, mohou prohánět ostatní morčata, kolébají se a vydávají zřetelné brumlavé zvuky. Nástupem pravé říje (estru) se samičky prohýbají v zádech, vyvyšují zadní část těla s rozšiřováním vulvy, na které můžeme spatřit bělavý hlen, jež je produkován buňkami děložního krčku. Vlastní říje trvá jen 6 - 11 hodin. V případě, že dojde k úspěšnému krytí, nalezneme na zevních pohlavních orgánech samice tzv. zátku (ang. plug), která má gumovitou nebo voskovitou konzistenci. Jedná se o produkt samčích přídatných pohlavních žláz. Funkcí zátky je ochrana před prosakováním spermatu a jeho snazší uchovávaní, zefektivňuje transport spermií a chrání před oplozením dalším samcem.
BŘEZOST - po úspěšném krytí pokračuje život morčecí samičky jako obvykle. Prvním příznakem březosti může být absence nové říje za 16 dní. U třítýdenní březosti může zkušený chovatel pohmatem rozpoznat nepatrné zaobleninky uvnitř bříška. Každá zaoblenina představuje jeden plod v děloze. Prohmatání bychom měli provádět s citem, neboť při silnějším stisknutí můžeme plod poškodit. Uvnitř bříška není jen březí děloha, jsou tam i další orgány, které můžeme snadno zaměnit. Téměř celou levou polovinu vyplňuje velké slepé střevo, dále za žebry můžeme nalézt levou ledvinu (pravou většinou nenajdeme). Napravo potom hmatáme kličky střeva s různě utvářenými bobečky, které snadno zaměníme za miminka (připomínají korálky na provázku). Dalším orgánem, který nás může zmást, je naplněný močový měchýř v oblasti pánve, který výborně na pohmat imituje plod v děloze. I zkušený chovatel se může snadno splést. Radou je počkat až samička vyprázdní a vyšetření opakovat. Děložní rohy leží na pravé i levé straně. Pro hledání březosti je lepší zvolit pravý roh, který je dostupnější. Ve třech týdnech je velikost plodů možné připodobnit k hrášku nebo menší fazolce, která je naplněná tekutinou. Ve 4 týdnech se zaobleninky oddělují a lze je snadněji nalézt. Je možné pokusit se je spočítat (většinou neúspěšně). V případě, že se nám nedaří nic nalézt, nemusíme podléhat panice, je možné pokusit se zjistit březost vážením. V pravidelných intervalech samičku vážíme, přibližně od 4 týdnů březosti je nárůst hmotnosti značný. Výhodou vážení je znalost vývoje váhy, což se nám hodí v období před porodem. Při úbytku na váze dříve odhalíme možná onemocnění, z nichž nejzávažnější je toxémie březích samic. Diagnostiku březosti může provést i veterinární lékař pomocí ultrasonografického přístroje u cca čtyřtýdenní březosti. Od 5. týdne samička zvětšuje stále více objem svého bříška. Od 7. týdne můžeme pozorovat pohyby mláďat, které se stávají, čím dál tím více zřetelnějšími. V případě soužití se samečkem je toto období nejvhodnější k jeho oddělení. Samičky potřebují klid a ne neustále odrážet láskyplné brumlání samců. Přibližně 14 dní před porodem, tedy ještě během pobytu v děloze malá morčátka otevírají oči. Zajímavostí je i výměna zubů mláďat, která probíhá taktéž během nitroděložního vývoje. Mléčné zoubky se zakládají v obou čelistech, postupně se rezorbují a vyměňují za trvalé. Prckové se poté rodí s čerstvě prořezanými trvalými řezáky, třeňáky, stoličkami (poslední stolička je úplně prořezaná v 7.dni stáří). Okolo 9. týdne březosti se začnou připravovat porodní cesty. Pánevní kosti se rozšiřují a zkušení chovatelé jsou schopni toto zjistit přiložením prstů před přední okraj vulvy, v místě symfýzy (spojení pánevních kostí). Šířka přibližně na 1/2 - 1 palec signalizuje porod za 24 - 48 hodin. Existují ovšem i případy, kdy se pánevní kosti rozevřou 7 - 10 dní před porodem, bez jakýchkoliv obtíží. Ke konci březosti se zcela fyziologicky snižují pohyby plodů, neboť nemají dostatek místa k hýbání se. Důležité je sledovat samici, jestli baští, je veselá a komunikuje. Při snižování váhy, nechutenství, apatii se může jednat o toxémii, návštěva veterinárního zařízení je nutná, ale většinou s nepříznivou prognózou. Březost trvá průměrně 65 dní (59 - 72 dní). U vícepočetných vrhů je doba kratší a u málopočetných naopak delší. Kratší březost je i u prvorodiček. Mláďata, která se narodí před 52 dnem jsou nezralá a nedají se zachránit.
POROD. Na začátek trochu teorie, porod má tři části, a sice otevírací, vypuzovací a fázi čištění, která je spojena s odchodem lůžka. Poslední dvě jmenované fáze u morčat splývají v důsledku porodu více mláďat. Otevírací fáze může trvat různou dobu, porodní cesty se rozšiřují až na 2,5 cm. Následuje vypuzovací fáze, kdy dochází k vlastnímu porození mláďat a vše je ukončeno odloučením placenty. Mláďata se rodí plně osrstěná, vidoucí, schopná od druhého dne přijímat pevnou stravu a velmi dobře se pohybující.
Normální porod je rychlý, trvající přibližně 15 - 40 minut v závislosti na počtu mláďat. Intervaly mezi jednotlivými morčátky jsou okolo 5 minut. Samička před porodem přijímá méně potravy, méně se také pohybuje a může rychleji dýchat. Některé samičky se mohou snažit vyprázdnit tlusté střevo a konečník, a tak můžeme najít větší hromádku bobečků. Nelze s přesností říci, že k porodu dochází více v noci než ve dne, spíše než doba, je podstatný klid a pohoda samice. Na rozdíl od většiny savců, morčecí samička rodí "vsedě" a mládě tak snadněji klouže z porodních cest. Co se týká množství výtoků a krve během porodu, není nikterak velké. Za normálních okolností můžeme objevit jen malé kapky krve a vlhkou podestýlku od plodové vody. Každé mládě má svůj "měchýřek" s plodovou vodou, takže mírný výtok se opakuje s každým porozeným mládětem. Morčátka se rodí nejčastěji hlavičkou napřed, samička se snaží okamžitě prokousnout plodové obaly, především v okolí nozder, aby se morčátko mohlo nadechnout, dále překousne pupeční provazec a prcka olíže a osuší. S každým mládětem by měla vyjít i placenta, kterou samička pozře. Je to instinktivní chování, z dob, kdy morčátka žila v divoké přírodě a jakýkoliv pach krve nebo jiných zbytků po porodu, příp. mrtvě narozená mláďata, mohly přilákat predátory. Dále pozřením lůžka samička získává oxytocin, který je obsažen v placentě ve velkém množství a podílí se na spouštění mléka a podpoře kontrakcí dělohy (porod dalších mláďat nebo odchod lůžka). Při chovu více samic ve stejném boxu se na očišťování mláďat mohou podílet i ostatní "tety" a pomáhat tak rodící samici. Někteří chovatelé chov více březích samic společně nedoporučují, protože mají zkušenosti s načasováním porodů všech takto pohromadě chovaných samic na stejné období, a to i v případě, že mláďata ještě nejsou vyvinuta do porodní zralosti a tak přijdou o vrh. "Ohrožené" by mohly být samice těsně před porodem, které pomáhají konzumovat placentu s oxytocinem, která následně vyvolá stahy dělohy a samička začne předčasně rodit různě vyvinutá mláďata. U prvorodiček se můžeme setkat s nedostatečnou péčí o novorozence, potom musíme sami zajistit vše potřebné. Mládě příp. vyjmout z plodových obalů, otřít nozdry a tlamičku, zkontrolovat jeho životní funkce, osušit jej, ošetřit pupeční provazec - přerušit jej cca 1 cm od bříška a zdezinfikovat např. betadinou, septonexem atd. Každé mládě musí do 12 hodin začít přijímat potravu, jestliže k tomuto nedochází, je nutné ho přikrmovat.
Po skončení normálního porodu můžeme sledovat idylku, která bývá častým námětem fotografií matky s mláďaty - odpočívající samička a u ní naskládané miniatury. Ještě 1 - 2 dny po porodu může z rodidel odcházet výtok, který ovšem nesmí zapáchat.
Problémy lze očekávat nastane-li:
* březost trvá více než 72 dní, pohyby mláďat zcela ustaly
* samička tlačí více než 10 minut a neporodí žádné mládě
* krvácí více než je množství čajové lžičky
* samička je vyčerpaná a zkouší to vzdávat, i když ještě neporodila všechna mláďata
* placenta neodejde s každým mládětem. Platí, že každý plod má svou placentu. Je důležité si uvědomit, že samička ihned placentu konzumuje, takže jestliže nesledujeme celý porod, nemůžeme si být jisti, zda došlo k zadržení lůžka. Při zadržení placenty má samička výtok, stává se apatickou a nepečuje o mláďata.
* samička je cítit po acetonu, tedy podobně jako odlakovač na nehty, a to především v období 2 týdny před a 2 týdny po porodu - toxémie březích samic
* z rodidel vytéká větší množství krve, výtok zapáchá nebo čištění přesahuje 4. -5. den po porodu
Nejčastější problémy reprodukčního systému u samic
Toxémie (ketóza) březích samic
Jedná se o onemocnění gravidních samiček v období přibližně 2 týdny před očekávaným porodem a 1 týden po porodu. Častěji jsou postižena zvířata s nadváhou až obézní a prvorodičky.
Impulsem vzniku bývá
nevhodná krmná dávka - většina doma chovaných morčat trpí obezitou díky vysokoenergetické stravě (zrniny, pelety, piškoty, vločky, oříšky,aj.) a nedostatku pohybu. Morčecí organismus na takovýto stav není adaptován, neboť morčata pochází z oblastí jihoamerických And, kde žijí v křovinatých biotopech. Aktivní jsou především v noci, kdy vyhledávají nejrůznější rostliny, které bývají velmi chudé na živiny. Díky tomu mají morčátka upravený metabolismus, aby i z takto malého množství živin získala, co nejvíce energie pro přežití. V domácím prostředí klecí, bedniček, akvárií morčata nemusí potravu aktivně hledat, ale ta je jim bez jakéhokoliv námahy dodávána pravidelně, často po celý den, a protože téměř každé morče je tvor žravý, zbaští vše, co je mu předloženo. To vede k nadbytečnému příjmu energie (především tuků a sacharidů) v potravě, která se ukládá nejdříve do podkoží a později i do ostatních orgánů včetně srdce a jater, dochází k jejich ztučnění a tím se významně zhoršuje jejich funkce, což může vést k náhlým úhynům bez jakýchkoliv příznaků předchozího onemocnění.
nedostatek pohybu a změna prostředí
vliv počasí - zejména teplé počasí, neboť teplý vzduch neobsahuje tolik kyslíku jako chladný a právě vysokobřezí samičky vyžadují pro svůj metabolismus více kyslíku. Navíc se teplo kumuluje v těle morčátka, které se snadněji přehřívá.
jakákoliv stresová situace - častá manipulace, transporty, konflikty s ostatními morčaty ve výběhu, aj.
jakákoliv onemocnění a nechutenství v období okolo porodu.
a v neposlední řadě také početné vrhy nebo velké plody zasahující téměř celou břišní dutinu.
Toxémie začíná náhle a ve většině případů končí rychlým úhynem samice do 2 - 5 dnů od prvních příznaků onemocnění, jako jsou nechutenství, nepřijímání tekutin, nezájem o okolí, hubnutí, zápach vydechovaného vzduchu a moči po acetonu (připomíná odlakovač na nehty), potrat, později zrychlené dýchání, křeče, krvavý průjem a smrt. Každé hubnutí, nechutenství ke konci březosti by nemělo zůstat bez povšimnutí. Hubnutí samo o sobě vypovídá o negativní energetické bilanci, samička přijme méně energie než vydá na uspokojení všech životních potřeb včetně březosti. Nepřijímání potravy mohou samozřejmě způsobit i jiné příčiny než toxémie (např. problémy se zuby, infekce, jiná onemocnění, stres, atd.) Při hubnutí se rezorbuje podkožní tuk, který je krví přemisťován ve formě mastných kyselin do jater, kde probíhá jejich přeměna na energii a také na ketolátky, které se opět přes krevní oběh dostávají do moči, vydechovaného vzduchu, výkalů, jež jsou poté charakterizované nasládlým zápachem. Játra, která jsou postižená ztučněním (steatózou) u obézních zvířat nezvládnou nápor a začnou postupně selhávat ve svých funkcích (zpracovávání živin, detoxikace a neutralizace toxinů a léků, produkce srážlivých faktorů, atd.). Navíc přítomnost tuku spojená s kompresí cévního zásobení jater březí dělohou vede ke sníženému přísunu kyslíku k jaterním buňkám, které odumírají. Úbytek buněk schopných pracovat stav velmi zhoršuje, v organismu zůstávají toxické látky, které pronikají přes krevní systém do většiny orgánů včetně mozku (křeče, koma, smrt).
Současně absence potravy v zažívadlech vede k rozvoji patogenních bakterií (hlavně klostrídií), které produkují toxiny za vzniku krvavého zánětu střev prezentujícího se jako krvavý průjem. Mimo to toxiny a někdy i patogenní bakterie prostupují přes oslabenou ochrannou bariéru střeva a dostávají se do krve za vzniku sepse. V krevním oběhu vznikají v důsledku sepse mikrosraženiny, které ucpávají krevní zásobení orgánů, což může způsobit náhlý úhyn (infarkt srdeční - myokardu, mozkové a míšní mrtvice, akutní ledvinné selhání, atd.).
Léčba bývá náročná a velmi často neúspěšná. Vhodné je přemístit samičku na teplé a klidné místo, poskytnout jí dostatek tekutin a energie, zahájit ochrannou léčbu jater, aplikovat antibiotika a probiotika, v případě šoku zahájit protišokovou léčbu.
Rehydratace a výživa - dodání tekutin a energie je jedním z nejdůležitějších kroků léčby. Samičky bývají často apatické, vyčerpané a navíc samy nepřijímají potravu ani tekutiny. Nejlepším řešením je injekční aplikace (pod kůži, do břišní dutiny) tekutin i energie ve formě 5% glukózy. Vhodné je doplnit tekutiny o vitaminy, aminokyseliny a minerální látky ve formě iontů (př. Duphalyte).Jestliže injekční aplikace není možná snažíme se tekutiny s energií (glukopur, calopet pasta, Rehyvet, atd.) podat přes dutinu ústní. Efektivnost je, ale o mnoho nižší než po injekčním podání. Nabízené roztoky by měly být vždy vlažné. Naděje na vyléčení je závislá na tom, jestli samička začne přijímat potravu či ne, protože nepřítomnost pevné stravy v zažívadlech vede k rozvoji patogenních bakterií produkující toxiny a ke vzniku fatálního zánětu střev. Více o nechutenství .
Antibiotika a probiotika - se podávají zpočátku jako prevence druhotné infekce a později jako reakce na přítomnou infekci. Jako v ostatních případech je nutné podávat zároveň probiotika (Hylak forte, Lacidofil, Probican pastu, aj.).
Prokinetika - peristaltiku střev lze ovlivnit přípravky, které zlepšují motilitu střev. Dříve byl používán cisaprid (Prepulsid), který pro výrazné vedlejší účinky přestal být dovážen. Z dalších prokinetik lze využít metoklopramid (Degan, Cerucal) s tím, že je kontraindikován u březosti - přechází přes placentu. Používá se tedy jen u nebřezích nebo u samic, které potratily.
Vyvolání porodu nebo císařský řez - stav samice může zlepšit ukončení březosti a tím nadměrné zátěže. A to buď umělým vyvoláním porodu, které bývá často neúspěšné nebo provedením císařského řezu, který je vždy indikován při odúmrti plodů. Nevýhodou je ještě větší oslabení organismu a výrazné zatížení anestetiky, které může vést k úmrtí již během operace, díky neschopnosti poškozených orgánů dané látky eliminovat anebo k úhynu samičky během několika hodin po zákroku, kdy postižená játra nedokáží anestetika odbourat a samička uhyne.
Nejlepším krokem je prevence, která spočívá v :
monitorování příjmu krmiva - omezení vysokoenergetické potravy. Doporučuje se podávat zrniny, vločky, pelety v omezeném množství nejlépe 2x za týden nebo jen čajovou lžičku obden na kus. Pro zlepšení pohyblivosti střev dodávat vlákninu ve formě kvalitního sena každý den, v době vegetace potom zelené krmení, dále tvrdý chléb, zeleninu, ovoce jako zdroj vitaminů a vlákniny.V zimním období je vhodné dodávat navíc vitamin C (celaskon, C-compositum, vitamin C PG, Supervit S atd.). Morče by mělo mít samozřejmě neustále přístup k čerstvé vodě.
prevence obezity - je vhodné zjišťovat váhu v pravidelných intervalech a udržovat hmotnost u samiček okolo 900g a u samečků okolo 1200g (neboť i samcům mohou ztučnět játra a tím být náchylní k náhlým kolapsům - princip je podobný toxémii březích samic).
zabránění stresu - a to nejen v poslední třetině březosti. Měli bychom se vyhnout stresu z prostředí, transportu, ale i zatížení fyzickému a psychickému - boje mezi morčaty o dominantní postavení ve výběhu, chov většího počtu morčat na menší ploše, aj.
dostatek pohybu - pravidelně nechat morčátko proběhnout nebo upravit klec, tak aby mělo možnost jakési "překážkové dráhy".
Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o stav velice vážný, který i přes včasné poskytnutou léčbu končívá úhynem a nejdůležitější ochranou je prevence obezity, kvalitní potrava a zabránění stresu.
Porodní komplikace
Zcela fyziologicky probíhající porod je rychlý, s cca 5 minutovými intervaly mezi jednotlivými mláďaty. Morčecí samičky většinou rodí bez problémů. Důvod k obavám bychom měli mít při potížích, které bývají spojeny s apatií, posedáváním v rohu, naježením srsti, výtoky z pohlavních cest, aj.
2. Dystokie (ztížený porod) - příčiny:
2.1. Úzké porodní cesty
2.1.1. Pozdní první krytí - v rozmezí 7.-12. měsíce věku srůstá dříve chrupavčité spojení spodní části pánve (symfýza) a tím se znemožňuje potřebné roztažení porodní cest pro pasáž mláďat. Prevencí je krýt samičky poprvé před dosažením 7. (max. 9.) měsíce stáří, neboť se tím můžeme vyhnout téměř jistému císařskému řezu.
2.1.2. Příliš velká nebo deformovaná mláďata - s tímto problémem se můžeme setkat ve vrzích o jednom nebo méně často o dvou mláďatech. Porod takovýchto prcků bývá obtížnější, trvá delší dobu a může končit zadušením mláděte v porodních cestách, právě z důvodů prolongovaného porodu.
2.2. Mládě je v děloze uloženo napříč - nejčastější porodní polohou je stav, kdy se morčátko rodí s hlavičkou napřed, méně často jako první vychází zadní část. Při uložení napříč, plod zablokuje porodní cesty a porod normální cestou nemůže pokračovat. V tomto případě je kontraindikován oxytocin, neboť jím vyvolané stahy by mohly vést k prasknutí dělohy a jediným řešením je císařský řez.
2.3. Ustání porodních kontrakcí - je velmi obtížné rozhodnout zda nebo kdy zasáhnout do právě probíhajícího porodu, neboť i dobře míněná snaha o pomoc v nevhodnou chvíli může způsobit velký problém. Proto platí pravidlo, co nejmenších zásahů do porodu. V případě zastavení stahů je důležité zjistit jestli se jedná o konec porodu nebo zda ještě porod bude pokračovat. Některé samice odpočívají a bez jakýchkoliv problémů mohou i za hodinu pokračovat v porodu zdravých mláďat. Jestliže se morčátka uvnitř samičky hýbou a samice přijímá potravu a pečuje o novorozená mláďata, existuje šance, že jen odpočívá a zbytek porodí později. Navíc se můžeme také sami ujistit, že v porodních cestách není žádné mládě. Umyjeme si ruce a prst i pochvu zvlhčíme lubrikačním gelem. Prst poté vsuneme do pochvy a vyšetřujeme. V případě, že nalezneme hlavičku, pokusíme se nehtem zachytit za řezáky a jemně povytáhnout, důležité je, aby porodní cesty byly dokonale kluzké a vlhké.
Absence porodních kontrakcí je ve většině případů spojena s vysílením samice, hlavně u vícepočetných vrhů, proto je vhodné dodat energii ve formě glukózy (5% glukóza pod kůži nebo 10% calcium gluconicum v dávce 0,5 ml pro toto), na podporu kontrakcí se používá oxytocin 1 - 3 m.j. do svalu 2 - 3x v intervalech 30 minut do účinku. V případě, že se efekt nedostaví je indikován císařský řez. Částečnou prevencí je předcházení obezitě samic, neboť samičky v "blahobytné kondici" obtížně zabřezávají a mnohem hůře rodí.
3. Pohyby mláďat zcela ustaly
Ke konci březosti se počet pozorování pohybů mláďat snižuje, z důvodu nedostatku prostoru. I přes výrazné snížení by měla morčátka dávat o sobě vědět. Jestliže žádné pohyby necítíme je vhodné kontaktovat veterináře, který rozhodne o dalším postupu. Příčin úhynů mláďat ještě před narozením je celá řada: toxémie březích samic, záněty pohlavních cest, nedostatek kyslíku a výživy plodů, otravy, použití nevhodných léků a léčivých přípravků, trauma, stres samice, atd. Přítomnost mrtvých mláďat je většinou spojena s výtokem z pohlavních cest a postupným zhoršováním zdravotního stavu samičky. Výsledným řešením je provedení císařského řezu.
4. Mrtvě narozená mláďata - příčiny:
4.1. Zadušení
Zadušení bývá velmi častou příčinou narození mrtvých mláďat. Příčin proč k tomuto dochází je celá řada, od nezkušenosti matky po komplikace při porodu.
U některých samiček poprvé rodících nemusí ihned nastoupit mateřské chování, které velí mláďata ihned po narození zbavit plodových obalů a tím umožnit první nádech. Takovéto samičky nechají svá morčátka bez pomoci a ty se potom mohou velmi snadno zadusit. Podobný problém s nesprávně ošetřenými plodovými obaly může nastat i u starších a zkušenějších matek. Bývá to v případě, že se morčátko rodí zadečkem napřed a instinkt samičce říká, že jako první má zbavit plodových obalů tu část, která se objeví jako první, v tomto případě zadeček. Hlavička zůstává v obalech. Silná mláďata se začnou pohybovat, snaží se vydávat zvuky a samička si brzy uvědomí svou chybu a mládě očistí. U slabých mláďat však i takováto drobnost může vést k úhynu.
Další možností úhynů jsou porody vícepočetných vrhů s krátkými intervaly mezi jednotlivými mláďaty, kdy samička nestačí morčátka vybalit a ta se udusí.
Jak již bylo zmíněno výše, problematické jsou i porody velkých mláďat (nad 110g), které bývají velmi namáhavé a trvají tedy déle. Během těchto prolongovaných porodů se snižuje přívod kyslíku a zvyšuje koncentrace oxidu uhličitého, který nutí morčátko k prvnímu nádechu ještě v porodních cestách. Mládě tak vdechne plodovou vodu a může se udusit. Velmi vhodnou prevencí je přítomnost při porodu a následná pomoc (vybalení novorozence z plodových obalů, odstranění vody z nozder a tlamičky vytřením suchou gázou - doporučuje se morčátko držet hlavičkou dolů, osušení. Jestliže nedýchá můžeme se pokusit o umělé dýchání, kdy jemným tlakem shora za čelo uzavřeme tlamičku a vdechneme vzduch do nozder a to opakujeme 4x s přestávkami. Mimo to existují přípravky, které podněcují nádech - Respirot, Eucoran, Antisedan, aj.)
4.2. Předčasné porody a potraty
Morčátka, která se narodí před 52. dnem březosti nemohou přežít. Předčasně narozené vrhy hynou ihned nebo pár minut po narození, protože nemají plně rozvinuté plíce. Takováto mláďata jsou malinkatá se světlými, měkkými drápky a velmi krátkou nebo žádnou srstí. Oči mohou být otevřené (otevírají se cca 14 dní před narozením) a zuby bývají prořezány. Příčinou předčasných porodů může být stres, infekce, intoxikace, pozření rostlin s účinky na stahy dělohy, toxémie březích samic, použití nesprávných léků ke konci březosti, pozření placenty od jiné rodící samice a v důsledku obsahu oxytocinu vyvolané stahy dělohy, aj. Někteří chovatelé se zmiňují i o možnosti předčasných porodů u březích samic chovaných společně, které byly kryty v ne zcela shodnou dobu. Vychází ze skutečnosti, kdy samice ve volné přírodě říjí a následně i rodí ve stejnou dobu. U různě krytých samic potom může dojít k porodu nedovyvinutých mláďat. Většina chovatelů přesto chová samice dohromady a využívá jejich instinktivního chování, kdy se všechny samičky podílejí na čištění právě narozených mláďat a i při kojení neodmítnou mládě kolegyně.
5. Výhřez (prolaps) dělohy a pochvy
Výhřezy dělohy a pochvy se objevují sporadicky. Na vzniku prolapsu vaginy se podílí stále se zvětšující březí děloha, vnitrobřišní tuk, uvolnění perinea a vazivového spojení pánve v druhé polovině březosti. Sliznice pochvy snadno otéká a nutká samičku ke zvýšenému tlačení, které vede k vyhřeznutí části sliznice poševní visící poté ze zevního pohlavního otvoru jako různě velká tkáň. Podobně vyhlížející je i prolaps dělohy, který je vždy vázán na porod nebo průběh několika hodin po porodu, kdy je otevřený děložní krček a děloha nemá dostatečný tonus (napětí). Na vzniku výhřezu se podílí vsunutí děložního rohu, nadměrný tah při dystokii, zadržení placenty, atonie dělohy a nedostatek vápenatých iontů v krvi (vyčerpání po náročném porodu), nedostatek pohybu a obezita. Prolaps se prezentuje jako různě velká tkáň visící z pochvy. Čím déle je tkáň vyhřezlá, tím více se tkáň nedokrvuje, krev zde stagnuje, vzniká otok, buňky díky nedostatku kyslíku odumírají, povrch sliznice osychá a stává se náchylnější k poranění a infekci a vyhlídky snadného vyřešení prolapsu se zhoršují.
Vyhřezlou tkáň je potřeba opláchnout v chladné vodě (zmírní otok) nebo v glycerolu či glukóze, dále zbavit všech nečistot, ošetřit (dezinfekce, antibiotické masti, gely) případná poranění, zvlhčit a natřít sliznici lubrikačním gelem. Poté se snažíme pomocí prstu navrátit dělohu do původní pozice. Aby se reponovaly i rohy děložní, doporučuje se nalít vlažný fyziologický roztok do pochvy a vyzdvihnout zadní část samičky. Roztok by měl rohy rozvinout do fyziologické polohy. Protože bývá děloha atonická, doporučuje se aplikovat oxytocin a calcium gluconicum, preventivně poté antibiotika a probiotika.
Prognóza závisí na rozsahu poranění, kontaminace. U výrazných zranění a odúmrti tkáně (nekróz) se doporučuje amputace dělohy, neboť takto poškozená děloha je zdrojem mikrosraženin ucpávajících ostatní orgány, což může vést až k úhynu samice. Vliv má samozřejmě i infekce, která často z reponované dělohy přechází do krve. Jestliže se reponování dělohy povede a samička přijímá potravu a není apatická, má velmi dobré vyhlídky na přežití, v opačném případě, především ve spojení s déletrvajícím nechutenství je prognóza spíše nepříznivá, neboť vzniká klostrídiový zánět střev a krvavý průjem vedoucí k úhynu. Na závěr je vhodné se zmínit, že se prolapsy při dalších porodech nemusí a většinou ani neopakují.
Záněty pohlavních orgánů
Poševní výtok, nechutenství, letargie, slabost a zvětšení břišní dutiny jsou nejčastější klinické příznaky, které doprovází záněty dělohy. Samičky s chronickými záněty nemusí vykazovat téměř žádné příznaky kromě neplodnosti (nezabřezávání, rezorpce plodů, aborty, porody mrtvých mláďat).Diagnostika je založena na pozorování výše zmíněných klinických příznaků, palpaci dělohy a příp. sonografickém vyšetření, lze provést i poševní nebo děložní výtěr s následnou bakteriální kultivací.
Pasteurella multocida a Staphylococcus aureus jsou nejčastěji izolovanými původci zánětů. Přenos je možný při krytí, dále se Pasteurelly dostávají do genitálního traktu krví z jiných míst v organismu (dýchací cesty, záněty různých orgánů, aj.) nebo infekcí přes močové cesty a pochvu. Vzácně se na zánětech podílí i Chlamýdie, Listeria monocytogenes, Actinomyces pyogenes, Salmonella sp., Streptokoky, E.coli.
Léčba je založena především na použití širokospektrálních antibiotik. U lehčích a chronických zánětů stačí samičku přeléčit antibiotiky po 7 - 10 dní. U těžších antibiotická terapie nemusí stačit a doporučuje se provést chirurgické odstranění dělohy a vaječníků, čímž se předejde rozšíření infekce a toxinů do organismu a samička má vyšší šanci na přežití.
Ovariální cysty
Nejčastěji je můžeme nalézt u samiček ve stáří 2 - 4 let. Cysty vznikají spontánně, jejich velikost se pohybuje okolo 0,5 - 7 cm a s postupem věku se zvětšují. Mohou být jednotlivé nebo mnohočetné a obvykle jsou vyplněny čirou tekutinou. Postižené bývají často oba vaječníky, jestliže se cysta objevuje jen na jednom z nich, bývá to zpravidla ten pravý. Současně s cystami můžeme velmi často pozorovat nádory dělohy (leiomyomy), cystickou endometriální hyperplazii (patologické zesílení sliznice děložní) a zánět děložní sliznice. Nejběžněji se objevují klinické příznaky jako pokles plodnosti u samic starších 15 měsíců nebo u některých samiček symetrická ztráta srsti na trupu a zádi. Cysty lze někdy vypalpovat přes dutinu břišní, přesto nejlepší metodou diagnostiky je sonografické vyšetření, při kterém lze cysty přímo lokalizovat, spočítat a určit jejich velikost.
Terapií první volby je vyjmutí vaječníků a dělohy (ovariohysterektomie). V případě, že chceme zachovat plodnost samice můžeme se pokusit o medikamentózní hormonální léčbu, která spočívá v aplikaci humánního choriového gonadotropinu - hCG (př. Pregnyl) v dávce 100 UI do svalu opakované za 7 - 10 dní. Při této léčbě je vysoké riziko recidiv.
I když porod proběhne bez potíží, mohou se objevit komplikace, vedoucí k oslabení či úhynu jednotlivých mláďat nebo celého vrhu. Abychom těmto nepříjemnostem předešli, je vhodné matku i mláďata pravidelně pozorovat, všímat si jejich chování, příjmu potravy, sání, dále jestli posedávají v rohu, jak se pohybují, zda vesele poskakují. Jestliže se nám mláďata nebo matka nezdá (naježeně posedávají v rohu, hubnou, rychleji dýchají, jsou neteční), je lepší kontaktovat veterináře nebo zkušeného chovatele a poradit se, neboť stačí přehlédnout malou drobnost, a vše může vyústit v nepříjemný konec.
Odmítnutí mláďat
V tomto případě nedochází k nástupu správného mateřského chování. Nejvyšší výskyt je u prvorodiček, méně často u několikanásobných matek. Samičky se narozeným mláďatům vůbec nevěnují, mohou před nimi i v panice utíkat. Mláďata tak zůstávají neočištěná a vlhká, bez pomoci se rychle podchlazují a hynou.
Nepečující samičku je vhodné umístit do malého, klidného boxu s následným přiložením mláďat. U některých samiček se po několika okamžicích může objevit mateřské chování. Jestliže nezájem přetrvává, je lepší malým morčátkům nalézt náhradní matku.
Jednoznačná prevence neexistuje, přesto se předpokládá jistá dědičnost narušeného instinktivního chování. V Dánsku prováděli výzkum, který měl toto potvrdit. Vybrali záměrně "špatné" matky a jejich dcery (vychované náhradní matkou nebo uměle dokrmované) poté je nechali nakrýt a očekávali, jaká bude péče o potomstvo. 77% dcer se o svá mláďata vůbec nepostarala, u zbývajících 23% nebylo narušené mateřské chování pozorováno. Chovatelé by se měli zamyslet nad zařazováním "špatných" matek do chovu, neboť existuje vcelku vysoké riziko komplikací v poporodním období.
Samotné odmítání nemusí být jen výsledkem narušeného chování, ale může provázet postižení mléčné žlázy, poruchy pohybového systému, jakékoliv bolestivé stavy u matek, aj.
Slabá mláďata a umělá výživa
Krátce po narození můžeme u některých vrhů pozorovat vcelku výrazné rozdíly ve velikosti mláďat. Je samozřejmé, že ve vícepočetných vrzích budou mláďata menší než u méněpočetných. Rozdíly v rámci vrhu jsou dány umístěním v děloze. Mláďata nebývají pravidelně rozložena v obou rozích děložních, ale může nastat případ, kdy se většina plodů nachází v jednom z rohů a díky menšímu prostoru a vyšším vyživovacím nárokům jsou tyto mláďata mnohem menší než ostatní z druhého rohu. Jestliže jsou morčátka i matka v pořádku, brzy se rozdíly setřou. Problém nastane, když jsou slabší mláďata vystavena vlhku a chladnu, nedostatku potravy. Díky oslabené imunitě snadno onemocní (zápal plic) a hynou.
Oslabená mláďata jsou přítomna i v předčasných vrzích (měkké a bílé drápky, krátká nebo žádná srst). Přežít mohou jen mláďata s vyvinutými plícemi ( po 52. dni). U oslabených morčátek je na prvním místě zajištění tepla a sucha a samozřejmě potravy. Jestliže je zachován sací reflex, snažíme se mládě přikládat ke strukům. V případě absence sacího reflexu nám nezbývá nic jiného než umělé dokrmování .
Naděje na přežití je u mláďat, která váží více jak 60g, snaží se sama pohybovat, přestože se mohou třást, přijímají potravu a přibírají na váze. Morčátka, která leží na straně, nemohou se postavit na končetiny nebo leží na břiše a nezvednou hlavu, nemá smysl zachraňovat, neboť naděje je ve většině případů nulová. Často se totiž přidruží zápal plic, jež morče zahubí.
Umělá výživa
Při odchovu mláďat je někdy nutné přikrmování, a sice v případě nízké porodní hmotnosti (60g) či u vícepočetných vrhů, anebo úplné dokrmování při úhynu matky nebo při nedostatečné mléčnosti samice. V prvních dnech po porodu se mléko označuje jako mlezivo (kolostrum). Liší se od normálního zralého mléka složením a vzhledem. Obsahuje více bílkovin, tuků a méně cukrů, je bohatší též o vitaminy A, E, karoten a riboflavin. Důležitou součástí jsou imunoglobuliny, které slouží k zajištění pasivní imunity. Jedná se o typ imunity, kdy matka předává mláďatům hotové protilátky, které jsou v prvních hodinách života vstřebávány sliznicí střeva do krve a fungují jako jedna z ochranných bariér před infekcí. Mlezivo je produkováno přibližně 1 - 2 dny, poté se změní poměr živin, sníží se hladina imunoglobulinů a mléko se stává "zralým". Přítomné cukry (oligosacharidy) jsou navíc zdrojem obživy pro bifidogenní bakterie a laktobakterie ve střevě. Přítomnost těchto mikroorganismů zabraňuje pomnožení patogenních bakterií (Clostridia, Enterobakterie, E. coli, Proteus, aj.), které bývají původci zánětů střev s výslednými život ohrožujícími průjmy.
Naprosto nejlepším řešením je využití náhradní matky. Mládě tak v danou chvíli dostane přesně to, co potřebuje. Jestliže kojná samice není k dispozici, musíme využít buď doma připravované mléčné náhražky anebo komerčně vyráběná krmiva pro odchov koťat a štěňat. Tyto náhražky je vhodné doplnit o probiotika a vitamin C, jež zvyšuje odolnost. Z doma připravovaných náhražek se dobře osvědčila směs stejných dílů vody a neslazeného kondenzovaného mléka light (4% tuku), kterou obohatíme o vitaminy a minerály. Lze přidat žloutek, nízkotučný bílý jogurt, glukopur, mrkvovou či jablečnou šťávu, drť, vhodné jsou též dětské přesnídávky. Z dalších "kuchařek", zmíním krmení - 36 dílů nízkotučného tvarohu, 48 dílů plnotučného mléka, 6 dílů smetany (30%), 4 díly žloutku a 1 díl oleje. Směs podávat v množství 5 -20ml/den 2 - 3xd. Co se týká komerčně vyráběných výživ , výběr je vcelku široký (Royal Canine mléko, Fitmin Kid mléko, Happy Dog pro štěně, Beaphar mléko pro štěňata a koťata, Trixie mléko pro kotě a další veterinární diety dostupné u veterinářů). Blízko ke složení morčecího mléka (8% bílkovin, 4% tuků a 3% cukrů) má mléko kočky (9% bílkovin, 3,3% tuků a 4,9% cukrů), ale lze využít i mléčné náhražky pro štěňata, které mají vyšší obsah tuků ( 9,7% bílkovin, 9% tuků a 3% cukrů). Podávaná směs by měla být vždy vlažná a při její aplikaci musíme dávat pozor, aby se morče neopařilo a tekutinu nevdechlo, protože v případě průniku do plic, vzniká zánět, který končívá smrtí. U morčátek do 5 dní krmíme každé dvě hodiny, poté po čtyřech hodinách. Dávka mléka by neměla být vyšší jak 1 ml, u větších 2 ml, neboť objem žaludku se pohybuje u prcků okolo 2,5 cm 3. Úspěšnost našeho snažení si ověříme pravidelným vážením mláďat. Hmotnost může nejprve o pár gramů klesnout, poté by se měla zvyšovat. Zdravá morčátka cca za 16 dní zdvojnásobí porodní váhu. Miminka s porodní hmotností menší než 60g, mají šance na přežití výrazně nižší.
Postižení mléčné žlázy
Mateřské mléko je nejdůležitější potravou pro narozené savce, jakékoliv poškození jeho producenta tzn. mléčné žlázy vede k oslabení až úhynu mláďat.
Početné vrhy, nešetrné sání, poranění o vybavení výběhu, atd. může být příčinou vzniku bolestivých kožních erozí, prasklinek, kterými snadno proniká bakteriální infekce do nitra žlázy s následným rozvojem zánětu mléčné žlázy (mastitidy). Při vlastním zánětu bývají struky začervenalé, oteklé, na dotek teplé a velmi bolestivé. Mléko je hustší a jeho barva se mění do žlutavého odstínu, může i zapáchat. Celkový zdravotní stav samic většinou zůstává nezměněn. V menšině případů se přesto objevuje apatie, nepřijímání potravy a horečka (40°C). Při výskytu zánětu je nutné mláďata odstavit ( a v závislosti na věku buď zajistit kojnou samici nebo umělé dokrmování). Důležitá je také péče o mléčnou žlázu, která spočívá v dostatečné hygieně (omývání vlažnou vodou, heřmánkem nebo slabou dezinfekcí - např. Betadine), dále je možné aplikovat chladivé a hojivé masti (př. Aphlegmin, Calcium panthotenicum, aj.). Podle fáze zánětu můžeme přikládat i obklady, od zpočátku studených po teplé u chroničtějšího průběhu. S ohledem na závažnost, se používají antibiotika - potencované sulfonamidy, enrofloxacin atd. ( častými původci zánětů jsou: Pasteurella, Klebsiella, E. coli, Streptococcus, aj.) současně s probiotiky. Konečným řešením mastitid bývá i chirurgické odejmutí žlázy. Nejlepší prevencí je dodržování hygieny, časté vyměňování podestýlky ve výběhu a kontrola stavu žlázy.
Kromě zánětů může být mléčná žláza postižena i nádorovými onemocněními. Ta nebývají vázána na období po porodu, ale mohou se objevit neomezeně. Představují zduření v oblasti struků, někdy po stisknutí cecíčku s výtokem narůžovělé až hnisavé tekutiny. Objevují se, jak u samic, tak u samců. Nejčastějšími tumory jsou nezhoubný fibroadenom a zhoubný adenokarcinom, který naštěstí jen vzácně metastazuje. Jediným řešením je chirurgické vyjmutí.
Nedostatečná mléčnost
Některé samičky mohou mít problémy se spuštěním mléka po porodu, a to z nedostatečného hormonálního působení nebo díky onemocnění mléčné žlázy a stresu. Důležitým hormonem pro spouštění mléka je oxytocin, který je také ve značné míře přítomen v placentě. Jejím pozřením dochází k obnovení jeho koncentrace. Vyšší vyplavení je také podníceno sáním mláďat nebo masáží struků. Při nedostatečné mléčnosti umístíme samičku s mláďaty na klidné místo a poskytneme jí šťavnaté zelené krmení nebo kvalitní seno s dostatkem tekutin. Většina samiček do 24 hodin mléko uvolní. Použití léků je diskutabilní. Aplikace oxytocinu má nejvyšší účinek v období porodu, kdy jsou ještě přítomny estrogeny, které zvyšují počet receptorů pro oxytocin. Pozdější podání nemá téměř žádný efekt.
Potíže samice po porodu a v průběhu kojení
Těžký porod (velká mláďata, vícepočetné vrhy), výrazná mléčnost samice, stres (nešetrná manipulace, změna prostředí, transport, výkyvy počasí, aj.), nekvalitní strava, to vše může vést k "vyčerpání" samice. Ta se může zdát apatičtější, častěji polehává, ztrácí zájem o mláďata, je vidět, že není ve své kůži. Především u výrazně mléčných samic se může objevit nedostatek vápníku (podobné poporodní eklampsii u fen), který se prezentuje křečemi, třesem. U vyčerpané samice může nastat i opak, kdy dochází k oslabení končetin, které může vést až k částečnému nebo úplnému ochrnutí. Nejčastěji bývají postiženy pánevní končetiny. Současně nebo samostatně může být narušena i funkce rovnovážného centra - stáčí hlavu na stranu. Tyto příznaky bývají výsledkem stresových stavů, spojených s tvorbou mikrosraženin, které ucpávají cévní zásobení nervů, míchy, s jejich následným poškozením, ať již reverzibilním (obnovitelným) nebo ireverzibilní (trvalým).
Doporučuje se samičku přemístit na klidné místo, odstavit mláďata a dodat energii ve formě glukózy (glukopur nebo 5% glukóza injekční, calcium gluconicum inj.). Jestliže samička sama potravu přijímá, stačí dodávat perorálně glukopur. Při potížích s příjmem potravy je vhodné vyhledat veterinárního lékaře, který glukózu a další podpůrné látky aplikuje injekční cestou. Křečové stavy a třes bývá často způsoben nedostatkem vápníku (hypokalcémií). Řešením je aplikace vápníku buď v injekční formě (calcium gluconicum) nebo podáním v tabletách (laktát vápenatý př. Sanal calcium pro psy 1/4-1/2 tablety na den). Není vhodné používat lidské vápníkové tablety, neboť ve většině případů jsou ve sloučeninách, ze kterých zvířátka nedokáží vápník uvolnit a ten je poté bez efektu vyloučen z těla. U opačných problémů s parézami končetin se osvědčilo podávání B neuronu nebo thiaminu současně s dodáním energie a masážemi postižených končetin. Pro zvýšení efektivnosti metabolismu svalů je vhodné kromě cvičení, postižená místa prohřívat.
Poruchy v osrstění
Období okolo porodu bývá spojeno se snížením imunity z důvodu stresových stavů a výrazné zátěže. Mimo vyšší náchylnost k různým celkovým onemocněním, se mohou objevit změny na srsti, prezentující se nejčastěji jejím vypadáváním. Příčin může být hned několik:
* Hormonální vliv - srst řídne nebo vypadává v symetrických okrscích, místa jsou nesvědivá a za 1-2 týdny opět začínají zarůstat
* Plísně - jejich spóry se probouzejí a způsobují též ztrátu srsti, jež nebývá symetrická. Nejčastěji je postižena hlava, končetiny, příp. spodní část těla.
* Svrab - snížená imunita napomáhá též pomnožení zákožek a rozvoji svědivých změn, které začínají nejběžněji na málo osrstěných částech těla (břicho , lysá místa za ušima, krk apod.)
* Poranění, okousání od mláďat (hlavně u dlouhosrstých plemen)
Jakoukoliv léčbu (viz nemoci kůže ) je vhodné zkonzultovat s veterinářem, protože některé léky mohou nepříznivě působit na březost a mláďata.
Problémy se srstí mají také uměle odchovávaná mláďata, především krátkosrstá. Srst se jeví více roztřepená, neupravená. Předpokládá se, že chybí látka zodpovídající za správný vývoj srsti, která je obsažena v mateřském mléce. Srst u takovýchto mláďat se za několik měsíců zlepší bez medikamentózního zásahu.
Svalová dystrofie mláďat
Morčata jsou neobyčejně vnímavá k deficitu vitaminu E. Při jeho nedostatku se objevují nekrotické změny na svalových vláknech, které se projeví kulháním, strnulostí, chromým postojem a odmítáním pohybu. Takovýmto mláďatům přidáme k potravě vitamin E, který je možné doplnit selenem. Současně s podáváním vitaminu E se doporučuje provádět masáž končetin a prohřívání postižených míst.