Velká Bíteš

Dlouho jsme nad tím přemýšleli a pak jsme se rozhodli že pojedeme s Buckym na výstavu morčat a jiného drobného zvířectva ve Velké Bíteši, která se konala 21. 6 - 22. 6. 2003. V sobotu asi v 11 hodin jsme vyrazili. Jeli jsme autem. Cesta trvala asi hodinu a půl. Ve velké Bíteši jsme místo, kde se vystavovalo, našli skoro hned, protože to mělo na dveřích velký nápis: Český svaz chovatelů. V sobotu tam skoro nikdo nebyl, kromě lidí, kteří to organizovali. Hned jak jsme přišli, poznali že jsme z Pardubic a zavedli to takové místnůstky, kde byli nachystané klece s morčátkama. Vlastně jich tam bylo sotva deset, bylo nám vysvětleno, že se morčátka sjedou spíše až později, nebo až zítra. Tak jsme dali Buckyho do klece a šli si prohlídnout výstavu. Výstavu tvořili hlavně králíci, těch tam bylo spousta. Byli tam však také slepice a různí holubi. Posuzovatelka paní Skopalová tam měla být už v sobotu, ale bohužel musela jet do nemocnice, a proto měl přijet v neděli pan Petr Tejml. Po prohlídce výstavy jsme odjeli do Brna k známým a ještě do velkoobchodu Hornbachu, kde jsme orčátkům nakoupili spoustu dobrot. Přiznám se, že jsem o Buckyho měla strach, protože klece byli otevírací jen tak, a bála jsem se, že mi ho někdo ukradne. Naštěstí se tak nestalo a druhý den v neděli jsme Buckyho našli živého a zdravého. Samozřejmě jsem si ho musela hnedka trochu pochovat. V deset hodin na výstavu přijel posuzovatel a za nějakou dobu začal posuzovat. Nejprve bral krátkosrstá a pak dlouhosrstá morčátka. K celému posuzování jsem přihlížela s ostatními a bylo to opravdu zajímavé. Pak přišel na řadu Bucky. Nejprve ho zvážili, váhu měl dobrou. Pak když se dostal posuzovateli do rukou, tak jsme se dozvěděli nemilou věc a to, že Bucky má zákožku. Ale i tak řekl, že Buckyho zaregistruje, že je moc pěknej :o). Byli jsme z tý zákožky dost špatný. Pak jsme šli do města na oběd a šli se porozhlédnout po místní pouti. Pak jsme se vrátili a ještě se pozeptali na tuto nemoc. Bohužel jsme se dozvěděli že nemoc je velice nakažlivá a že tím pádem ji mají i Faťa a Bubuška. Odjeli jsme z výstavy dřív asi kolem třetí hodiny, ikdyž výstava končila ve čtyři. Stále jsme byli v kontaktu s mamčou, která kvůli práci zůstala doma. Prý na Faťě, ani na Bubušce nejsou žádné lysinky, ani strupy. Ještě ten den jsme radši vyrazili na kliniku u nás v Pardubicích. Bucky už byl utahanej, tak si dokonce na stole u veterináře lehl a málem usnul. Veterinář se podíval na Buckyho srst a pokožku a říkal, že jí má úplně čistou a není vůbec pravděpodobné, že má zákožku. A také že udělat rozbor kůže nemá cenu. Byli jsme moc rádi, že Buckymu nic není. Když jsme přijeli domů, zkontrolovali jsme všechny morčátka, ale nic jsme naštěstí nenašli. Druhý den, tedy v pondělí jsem zašla za veterinářkou jestli by mi dala trochu asi tak 0,1 ml přípravku Ivomec na doporučení posuzovatele. Druhý den jsme Buckymu Ivomec natřeli trošičku za ouško. Toto funguje preventivně. Vypadá to dobře. Ještě na výstavě jsem dostala jakýsi diplom z této výstavy za účast, z kterého jsem měla velkou radost :o).

Foto archív chovatelské stanice Ametyst Více fotek z této i dalších výstav na: www.morcata.cz/ametyst