Turkovice

Na tuto výstavu jsem se docela těšila, ikdyž se pořádala formou tischschau, která zrovna není mojí oblíbenou. Výstava mi pak přijde nepřehledná pro návštěvníky. Je pravda, že to ušetří hodně práce a asi i díky tomu se pořádá větší množství výstav než dříve. Jen mají význam spíše pro vystavovatele než pro širší veřejnost. Jelikož se výstava pořádala poměrně blízko, tak nás vyjímečně nečekalo extra brzké vstávání. Zcela netradičně jsme vyjeli v neúplném složení a to bez ségry Martiny, ale zato s Eliškou Poláčkovou (chs Eleonora). Nejen, že to byla první výstava, ale svou premiéru měl i můj nový společník Aiko (australský ovčák), který samozřejmě na výstavu musel vyrazit s námi, aby si pomale zvykl na výstavní ruch. Musím uznat, že si vedl skvěle. Nejvíce zaujal mladé vystavovatelky, které se pak o něj s velkým zaujetím staraly. Ale abych se vrátila k celému dni. Vyrazili jsme kolem půl 7 a už těsně po 7 hodině jsme byli na místě. Tradičně jako mezi prvními, jelikož si radši přivstanu než pak čekám ve frontě u přejímky. Umístili jsme všechny naše svěřence na označená místa. No, co se mi nepovedlo. Zkomplikovala jsem celé posuzování, jelikož nevím jak to, ale prostě jsem si dala do hlavy jiné číslo stolu, než jsme nakonec měli mít, takže naše morčata byla jinde. Za to se velmi omlouvám pořadatelkám, že jsem vytvořila určité zmatky. Naštěstí byly včas odstraněny. Chybička se občas vloudí. Jinak mě velmi mile překvapily prostory výstavy. Jednalo se o kulturní dům, který měl v předsálí malou restauraci. Bylo to velmi příjemné a hezké. Měli jsme si kam sednout a kde si vychutnat ranní kávu nebo čaj s malým občerstvením, které bylo nachystáno pro vystavovatele od pořadatelů. Moc pěkná pozornost, která určitě nejednoho potěšila. I my tuto možnost využili a vychutnali si tak klidné ráno. Bohužel, mě smůla ten den neopouštěla, a tak jsem později zjistila, že mi chybí veškeré doklady :). No prostě den blbec, a tak místo toho, abychom byli celý den na výstavě, jsme si zajeli zpět do Pardubic pro doklady a poté menší obklikou přes Seč a muzeum armádní techniky zpátky na výstavu. Hezky jsme si tak užili den a na výstavu se vrátili mezi 15 – 16 hodinou. Výstava se pomale blížila ke konci a my tak nemuseli už moc dlouho čekat na vyhlašování. Abychom si ukrátili chvíli, zašli jsme se ještě podívat na slavnostní rozsvěcení vánočního stromečku, kde se hrály a zpívaly vánoční koledy. Opravdu pěkná atmosféra. I Aiko bedlivě poslouchal, nejvíce se mu líbila Tichá noc :). Na to, že se jednalo o první ročník výstavy a hned duo, takže poměrné velké sousto, ukončení se protáhlo jen o hodinku. Možná jediné, co bych této výstavě vytkla a trochu mě i zarazilo, bylo rozdělení cen. Je škoda, když je např. vystaveno 19 angl. crestedů a jsou udělena 3 místa bez rozdělení věkových skupintj. 3 ceny celkem a při 29 US Teddy jsou rozdělena místa jak na třídy tak ještě na barevné složení – kde tedy nakonec bylo rozděleno 18 cen. Zdálo se mi to trošku nepoměrné vůči ostatním kategoriím, ale na druhou stranu je to právo pořadatelů, rozvrhnout ceny dle svého uvážení. Jinak si myslím, že se výstava povedla a my se budeme těšit na další ročník.(P)

Posuzovaní na výstavě se ujala Anna Havlínová, Denisa Vítková a Andrea Kroftová. My jsme nedopadli na výstavě vůbec zle, i když některé výsledky nás překvapily a byly i menším zklamáním. Za naši chs vyjel Chandler, který získal 95b (A. Havlínová) a 95b ( D. Vítková), čímž si získal dvě kartičky a udělal mi tak velkou radost. Dále nás reprezentovala netradičně Viol, kterou jsem jen chtěla zkusit, jak si povede. Nakonec získala 95b (D. Vítková) a 93b (A. Havlínová). Nesměl chybět v reprezentaci ani dalmatin, náš zatím neoficiální šampion ČR Gard, který získal 93b (A.Havlínová) a 94b (D.Vítková). To pro nás bylo poměrně nemilé překvapení, ale věřím, že si příště zase povede lépe. A nakonec nechyběl ani černý svěřenec Marvin, který měl 96 b (D. Vítková) a 0 b (A. Havlínová) za nevýstavní kondici. (P)

Fotografie lze kliknutím myši zvětšit
(po zvětšení stačí najet na pravý okraj fotografie a kliknout na další).