Samec vs samice

Kdyby existoval žebříček nejčastějších dotazů od budoucích nových majitelů morčat, tak by to vyhrál tento: Je lepší mít doma samce nebo samičku? Většina lidí se automaticky přiklání k názoru, že raději samičku. Často si myslí, že samečci více zapáchají. Tento mýtus ale vždycky rychle vyvracím. Sameček zapáchá jen za předpokladu, že se v blízkosti objevila samička a on se snaží o její přízeň. Pak může vyluzovat sekret, který zrovna nevoní. Asi už je vám jasné, kam tím mířím. Pokud máte jedno morče, nebo pokud máte víc morčat chovaných odděleně, tento problém se vás týkat nikdy nebude. Morčata samy o sobě nevyluzují žádný pach (jako je tomu např. u fretek), takže pokud doma morčata "cítíte", na vině nejsou morčata, ale zpravidla jejich ubikace, podestýlka, počůrané seno, zbytky potravy, atp. Podle čeho se tedy rozhodnout a jaká volba je pro vás ta správná?

Pohlaví

Rozpoznat samce od samice není vůbec nic těžkého, ale chybička se vloudit může. Pokud si koupíte morčátko přímo od chovatele, který už nějaký ten pátek morčátka chová, nemusíte se bát. Ale třeba ve zverimexech je lepší se na prodejce nespoléhat. Mé první morčátko Bibču jsem si koupila jako samičku. Až veterinář mi řekl, že je to sameček a po opětovném dotazu ve zverimexu jsem byla opět utvrzena, že je to opravdu samička. Sama jsem v tu dobu nevěděla, jak to poznat (bylo mi 7 let) a vesměs mi to vlastně bylo jedno. Spíš kvůli jménu jsem po tom dlouho pátrala. V tu dobu byly digitální foťáky naprostý luxus, a tak se mi zachovaly pouze dvě papírové fotky a z jedné je vidět, že Bibča byla opravdu nakonec na 95 % kluk :-) Takže ve zverimexech opravdu pozor, pokud Vám na tom záleží (např. když chcete kamarádku ke své samičce asi by vás akční chlapík moc nepotěšil). Co vím, tak se situace bohužel k lepšímu nezměnila, spíš naopak. V obchodech je dán důraz hlavně na prodej, nikoli na péči a znalosti o zvířatech.
Samičky mají pohlaví ve tvaru jasného písmene Y. Pokud je "Y" nejasné, nebo je někde něco navíc, je to chlapeček (nad horní vidličkou písmene Y mají malou nevýraznou tečku). Následující fotky jsou fotky miminek, u dospělých jedinců jsou rozdíly více znatelné.

samice	samec

Vzhled

Samci jsou od přírody o něco větší a mohutnější. Jejich tělesná váha se pohybuje kolem 1000-1300g, váha samiček je cca 900 - 1100g. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo, a tak se můžeme setkat i se samicemi, které samečky hravě strčí s velikostí do kapsy. Samečci mívají méně kulatou hlavu - zkušené oko tak často může už podle výrazu a tvaru hlavy pohlaví rozpoznat.

Zdraví

Ano, samičky sice mohou být náchylnější k nemocem reprodukčních orgánů - cystu na vaječníku sameček mít zkrátka nemůže. Nelze však říct, zda to nebo to pohlaví má větší rizika k nemocem. Ačkoliv jsem u veterináře často slyšela, že samičky těmito problémy trpí často, ze zkušeností si to nemyslím. Nejen že u nás sem se s tím setkala dvakrát za 11 let chovu (jednou cysta a jednou nádor), ale ani v jiných stanicích sem nezaregistrovala moc případů. Děje se to jen vyjímečně. Nutno ale říci, že když se na tyto nemoce příjde včas, dají se řešit. Mnohem častější jsou nemoci trávicího ústrojí a selhávání orgánů, které postihují morčata nehledě na pohlaví. Takže z hlediska zdravotního není rozdílu.

Chování "jedináčka"

Každé morče má svou osobonost a je těžké tak rozdělit vlastnosti dle pohlaví. U jednotlivě chovaných morčátek (jedináčků) jsou rozdíly jen velmi malé. Samečci se na mazlíka doporučují někdy i víc. Pokud necítí přítomnost samice je samec oddán svému majiteli a s radostí vítá mazlení a pozornost. Samičky mohou být náladovější v období říje, kdy se jejich chování může (ale spíš vyjímečně) trochu měnit. Jsou tvrdohlavější, rozumovější, zato ale velmi učenlivé. U samečků jsem se setkala spíš s přístupem, že je pro ně všechno legrace :-) Samci i samice dokáží svého majitele brát jako "člena smečky".

Chování ve skupině

Většina rozdílů má spojitost s původním (a taky jedním z nejsilnějších) pudem hlodavců, a tím je cíl rozmnožit se. Jakmile v jedné ubikaci bydlí morčat víc, jejich chování je jiné. Hlavně u samečků. Ti když vycítí samičku, začnou se předvádět a značkovat teritorium, snaží se ukázat své schopnosti a sílu. Tahle se chovají jen když přímo se samicí bydlí, nebo se zrovna nacházejí v ubikaci po samicích (čemuž je lepší se vyhnout, samec se tak zbytečně trápí). Na dálku to nefunguje :)
Dospělý samec k sobě většinou dokáže přijmout spolubydlícího mladšího samečka. S druhým dospělým samcem se na 90 % nesnese. Jestliže jsou dva mladí samci (např. sourozenci) odmalička spolu a nejsou v blízkosti samic, dokáží spolu strávit bez problémů i celý život.
Dospělá samice téměř vždy přijme mladší samičku, i když jí třeba značně dává najevo svou dominanci (pozor, někdy se sice začnou tvářit, že je klid, ale mladší samička může být i tak utlačována). S dospělou samicí se může snést ale i nemusí (dle povahy). Jestliže jsou dvě mladé samičky již odmalička na sebe zvyklé, rozumí si.
Sameček by měl být se svou partnerkou pouze v době krytí. Po tom, co se samička zdá býti už ve vysokém stadiu březosti (mláďata už jsou cítit a kopou) je čas samce oddělit.
Více o tomto tématu se dočtete ve článku Jedno nebo více morčat.