Glorie Z Blanenského podhradí

Glorča byla láska na první pohled. Hned jak jsem ji uviděla na prvních fotkách se svojí sestřičkou, bylo vymalováno. A jelikož jsme v té době měli akutní nedostatek dlouhosrstých samiček, které by ještě mohly mít miminka, nemělo rozhodování dlouhého trvání. Glorie by navíc mohla být tzv. bílá s bílou, jelikož její sestřička je krém-bílá (též tatínek), takže se možná můžeme v budoucnu dočkat i dvoubarevných miminek.

To jsem takhle vyrazila na dlouhatánskej výlet. Z Ústí jsem nejprve vyrazila do Prahy k paničce do práce, kde jsem měla přestoupit do přepravky směr Pardubice. Když jsem pak tedy změnila dopravní prostředek, začli si mě tak okoukávat a furt mě chválili, jaká jsem pohodářka, že z cesty nevyšiluju. A proč bych taky měla? Všichni na mě byli vždycky hodný, tak nevidím důvod se stresovat. Když už jsme dojeli do cíle, ihned mě nastěhovali k dvěma tetám - Jill a Daenerys. Hlavně tetu Jill jsem si ihned oblíbila, ale teta Daeny je taky v pohodě. Dokonce se mě ani nesnažili nějak vychovávat. Po nějaké době jsem se přestěhovala k tetě Nelle - prý aby nebyla sama. Teta Nella je sice starší, ale je taky celá černá, stejně jako Jill, a tak jsem k ní ihned přilnula. Je hrozně v pohodě, nechá mě dělat, co se mi zachce :)

Léto 2015 - Glorčin odchod byl pro nás dost těžký a maximálně překvapivý. Glorie krásně rostla, přibírala. Jednoho dne jsem ji našla v domečku ležet, ale už bylo pozdě. Vypadalo to na infarkt, nebo něco podobně rychlého a akutního. Velmi nás její odchod mrzí už i proto, že jí bylo půl roku :(

Rodokmen - zde